Senátoři a kongresmani USA se zasadili o propuštění Charlese Leeho

Dr. Charles Lee, americký státní občan, který byl od 22. ledna 2003 tři roky vězněn v Číně, se 21. ledna 2006 vrátil do USA.  Doktorský titul získal v Číně a doktorát z fyziologie si dodělal ve Spojených státech a stal se výzkumným pracovníkem na Harvardu a poté rozjel svoje vlastní podnikání v Kalifornii.

V Číně byl zatčen, protože se chtěl napojit na státní média, aby mohl odvysílat videa, ve kterých je zobrazeno pronásledování Falun Gongu. Odsoudili ho při nezákonném soudním přelíčení. Zpočátku byl zatčen, přičemž ho mučili pouty, která se mu zařízla do masa až na kost. Takto ho 92 hodin nenechali spát. Na protest proti nezákonnému přelíčení držel několikrát po sobě po mnoho dní hladovku. Nedovolili mu podat odvolání, byl odsouzen nadobro a převezen do vězení v Nanjingu.

Doktor Lee se koneckonců o nabourání do vysílání nikdy prakticky nepokusil, protože ho zatkli hned na letišti, avšak potom uvedl, že i kdyby ano, tak by se podle čínské ústavy také nedopustil ničeho protizákonného. Čínská ústava totiž uvádí: „Pokud je osoba nucena k nouzovému úkonu, aby odvrátila hrozbu bezprostředně ohrožující zájmy státu, veřejnosti, své vlastní nebo jiné osoby – životu, majetku nebo jiných práv – a tím způsobila škodu, nebude nést trestní zodpovědnost.“ Lee také uvedl, že navíc neměl v úmyslu žádnou škodu způsobit.

V Nanjingu měl telefonický hovor s americkým konzulátem, kterému chtěl předat materiál pojednávající o jeho nelegálním zatčení. Čínští úředníci ho však nepředali kompletní, a doktor tak na protest hladověl dál. Dozorci ho začali krmit násilně: „Vrazili mi velkou, tlustou hadici brutálně nosem do žaludku, takže jsem musel několikrát zvracet. Bylo to příšerné – řval jsem bolestí. Byl přítomen i kameraman jakožto čerstvý absolvent policejní školy, omdlel před mýma očima,“ říká doktor Lee. Po dalším týdnu to však dozorci vzdali a konzulovi doručili zbytek materiálu.

V dopise, který Dr. Lee později poslal z vězení v Nanjingu, uvedl, že nikdy nechtěl porušit čínské právo, jen chtěl čínskému lidu říct pravdu o tom, co se děje s praktikujícími Falun Gongu v Číně. V dopise také citoval Dr. Martina Luthera Kinga, že bezpráví kdekoliv je hrozbou pro spravedlnost všude.

Po zatčení Charlese Leeho praktikující Falun Gongu v celých Spojených státech vznášeli apel na jeho propuštění zástupcům vlád a vedli podpisovou kampaň, která vyzývala americkou vládu, aby se zasadila o jeho propuštění. Senátoři a členové Kongresu vyzvali ministra zahraničí a čínského velvyslance, aby pomohli Charlesovi. Kongresmanka Anna Eshoo získala v kongresu 83 stoupenců, kteří sepsali dopis žádající čínskou vládu, aby „učinila vše pro zabezpečení pana Leeho, aby zajistila bezpečnost pana Leeho a jeho okamžité propuštění“. V jednu dobu o jeho případě také informovalo po celých Spojených státech na 120 mediálních kanálů. O jeho propuštění se také zasazovala Amnesty International.

„Toto pronásledování je nelegální a porušuje Mezinárodní úmluvu o lidských právech. To je také důvodem, proč se komunistické orgány neodvažují zmínit Falun Gong v tiskových zprávách zveřejněných státní agenturou Xinhua. Ani když odsoudili mě, nezmínili ve zprávě Falun Gong. Kdyby to totiž dělali, tím více lidí by se o Falun Gongu chtělo dozvědět pravdu.“

„Je to opravdu peklo. Přál bych si, aby se každý ve světě dozvěděl pravdu o tom, co při tomto pronásledování probíhá. Když někoho zabijí okamžitě, netrpí takovými bolestmi. Ale když jsou lidé mučeni takovýmto způsobem, a není žádná naděje, že to skončí, je to mnohem horší než smrt. Docházelo dokonce ke střetům se spoluvězni, kteří mě hlídali. Říkal jsem jim: „Vy mě nesmíte zabít, že ano?“ Oni odpovídali: „Ó, my to ale můžeme provést tak, že to bude horší než zemřít.“ To oni skutečně řekli. Vědí, jak člověka mučit, vědí, jak nechat člověka trápit až do krajnosti. To je horší než smrt. To, že nechají člověka trápit – nekonečně dlouho trápit, a konec je v nedohlednu. To je extrémně zlé.“

„Vkládám celou svou naději v to, že se lidé dozvědí pravdu a že se všichni spravedliví lidé přičiní o to, aby toto pronásledování skončilo,“ povzbuzuje doktor Lee. Také uvedl, že hořkostí z jeho zatčení mu doma zemřela matka, kterou mu nedovolili vidět a ani se s ní naposledy rozloučit. Ve Spojených státech na něj také čekala snoubenka, která se zasazovala o jeho propuštění.

Doktor dál popisuje svoje mučení:

„Měli takzvané anti-Falun Gong pracovní kolektivy. Byl jsem obklopen 15 lidmi, kteří na mě někdy i celý den řvali. Falun Gong je takový a takový, je šílený, proč na to věříš? Bylo to zlé… tak to šlo každý den. Když jsem proti tomu jednou držel hladovku, tak mi hadici, kterou mě nuceně krmili jednou nechali v nose 33 hodin, přitom jsem byl přivázán k posteli a nemohl jsem se pohnout, bylo to hrozně bolestivé – bylo to peklo. Potom přišlo vymývání mozku. Od srpna 2003 mě nutili dívat se na video. Tři hodiny denně. Byly schůze, kde byl Falun Gong zatracován; tříhodinové schůze, pak přišli policisté a mluvili se mnou. Toto dělali tři až čtyři měsíce, a když neviděli žádné výsledky, změnili svou strategii.“

Od konce roku 2003 do poloviny roku následujícího ho přinutili k otrocké práci, musel vyrábět boty. K tomu muselo být použito průmyslové lepidlo, které obsahovalo benzol a bylo velmi jedovaté a nepříjemné. Dostal z toho bolesti hlavy a měl potíže s dýcháním. Poté musel až dvanáct hodin denně vyrábět vánoční osvětlení.

„Byl jsem také donucen 16 dnů nepřetržitě stát, od rána do večera, před ostatními vězni, kteří na mě verbálně útočili, uráželi mě. Když jsem nestál vzpřímeně, strkali do mne a kopali mě. Také se mě pokoušeli dohnat k doznání tím, že mě nutili k sezení. Říkali, člověk tu musí sedět a přemýšlet o svých zločinech, jako při pokání. Jednoduše jen tu sedět, v jedné vnucené pozici. Nejdelší doba byla 48 dnů za sebou, což mělo za následek, že se u mne projevily srdeční problémy. Ta stolička měla na výšku a šířku méně než 30 cm, hluboká jen asi 15 cm, měl jsem z toho mozoly a bolesti zad. Byl jsem velmi vyčerpaný a po pár týdnech můj mozek pracoval již velmi pomalu. Když přišel pracovník z konzulátu, nemohl jsem téměř ani promluvit… nějak už můj mozek nefungoval správně!“